Věra
Čáslavská

7 4

Medaile na OH

Datum a místo narození 3. 5. 1942, Praha
Datum úmrtí 30. 8. 2016
Disciplína bradla, prostná, víceboj, přeskok, kladina, víceboj družstva

Spolu s Emilem Zátopkem největší legenda domácího sportu, a to nejen dosaženými výsledky, ale rovněž svými lidskými postoji. Během fenomenální závodní kariéry vybojovala "Zlatá Věra" na 140 medailí, čtyřikrát se stala gymnastickou mistryní světa a jedenáctkrát mistryní Evropy. Se sedmi zlatými a čtyřmi stříbrnými jedna z nejvýraznějších postav historie olympijských her.

Ze své premiéry pod pěti kruhy v Římě 1960 si Věra Čáslavská i kvůli zdravotním problémům odvezla "jen" stříbro ze soutěže družstev. O čtyři roky později odjížděla do Tokia jako korunní princezna světové gymnastiky za sovětskou závodnicí Larisou Latyninovou, vracela se jako královna. Kromě prvenství ve víceboji, přeskoku a na kladině a týmového stříbra získala i sympatie diváků nejen v Japonsku, ale prostřednictvím televize na celém světě. O triumf na bradlech ji připravil pád, k velkému nadšení publika však blonďatá Češka vystřihla celou sestavu ještě jednou, tentokrát bezchybně.

Na hrách v Mexiku 1968, které se konaly jen necelé dva měsíce po okupaci Československa sovětskou armádou, se Čáslavská rozloučila se závodní kariérou ve velkém stylu. Svými sestavami znovu předčila sovětské reprezentantky a uchvátila celý svět. Vedle suverénní obhajoby ve víceboji ovládla i bradla, přeskok a prostná, k tomu přidala stříbro na kladině a v družstvech. Stala se hrdinkou her a na konci roku byla vyhlášena nejlepší sportovkyní světa.

Ctižádostivá blondýnka projevovala od dětství nevšední pohybový talent. Nejprve v baletu, poté v krasobruslení a od 14 let i v gymnastice, s níž začínala pod vedením své slavné předchůdkyně Evy Bosákové. V roce 1958 už startovala jako nejmladší účastnice na mistrovství světa v Moskvě, o rok později se na evropském šampionátu v Krakově po vítězství na kladině poprvé vyšvihla na první příčku a na MS 1962 v Praze definitivně pronikla do světové špičky. Díky nezměrné píli a tréninkové dřině vystoupala až na úplný vrchol. Se svými trenéry vymýšlela stále obtížnější prvky, které pak dokázala zacvičit s bravurou a elegancí.

Krátce po triumfálním návratu z Mexika ji jako jeden ze symbolů Pražského jara čekaly výslechy Státní bezpečnosti, a když i přes nátlak odmítla odvolat svůj podpis pod manifestem Dva tisíce slov, upadla v nemilost a nemohla sehnat práci. Koncem 70. let dostala Čáslavská spolu s manželem Josefem Odložilem, za něhož se provdala během OH 1968, povolení vycestovat i s dětmi Radkou a Martinem do Mexika. V zemi své pohádkové svatby se oba dva roky věnovali místním talentům, jejich manželství však utrpělo vážné trhliny a nakonec skončilo rozvodem.

Po listopadu 1989 se Čáslavská znovu vrátila do popředí zájmu jako poradkyně a asistentka prezidenta Václava Havla či předsedkyně Čs. a později Českého olympijského výboru (1990-1996), byla rovněž členkou Metinárodního olympijského výboru (1995-2001). Po rodinné tragédii se stáhla do ústraní, avšak nakonec v sobě našla dost sil vrátit se do normálního života a s elánem sobě vlastním pomáhala českému sportu.

Za svou sportovní činnost a občanské postoje dostala čtyřnásobná domácí sportovkyně roku řadu vyznamenání v čele s Cenou Pierre de Coubertina, kterou jí v roce 1989 udělil Mezinárodní výbor pro fair play při UNESCO, či Olympijským řádem MOV z roku 1991. Je též nositelkou státní Medaile Za zásluhy (1995) nebo japonského Řádu vycházejícího slunce (2010). Zemřela po vleklé nemoci v srpnu 2016 ve věku 74 let.

Kondolenční kniha