Věra Čáslavská zažila v Japonsku i zemětřesení

Sedminásobná olympijská vítězka Věra Čáslavská absolvovala návštěvu Japonska, kde se uskutečnilo mistrovství světa ve sportovní gymnastice. Do země ji pozval tamní olympijský výbor a japonská gymnastická federace. Právě na letních olympijských hrách 1964 v Tokiu získala Čáslavská tři zlaté medaile.

Jaká byla vaše návštěva země vycházejícího slunce a světového šampionátu v gymnastice?

„Program jsem počítala nikoliv na dny, či hodiny, ale na minuty. Nevěděla jsem, kam dřív skočit, ale bylo to opravdu moc prima.“

Setkala jste se během své návštěvy i se zajímavými osobnostmi?

„Absolvovala jsem celou řadu zajímavých setkání. Hned po příletu jsem byla na české ambasádě na oficiálním setkání s ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem, který v Japonsku zahájil velmi zdařilou misi. Na velkém a báječně zorganizovaném setkání olympioniků, které uspořádali na mou počest, jsem pak potkala řadu zajímavých lidí. Setkala jsem se tam kromě všech žijících gymnastů veteránů i s basketbalisty, plavci a mnoha dalšími, ale především s celou rodinou Jukia Enda, včetně jeho šesti vnoučat.“

Jak na vás rodina tohoto legendárního sportovního gymnasty, který před dvěma lety zemřel, zapůsobila?

„Má nádhernou, báječnou rodinu. Nejlepší ale byl ten nejmenší vnuk, kterého se už bohužel nedočkal. Jsou mu teprve dva roky, ihned jsme se do sebe zamilovali, dával mi do pusy piškoty, kulil na mě srandovní Endovy šikmé oči, a když jsem ho vzala do náručí, řehtal se na celé kolo jako o závod. Mával fotografům, dělal ksichtíky, měl jich nepřehlednou škálu. No prostě malý Endo san, se stal zlatým hřebem večera.“  

Podívala jste se také mimo Tokio, kde se šampionát konal?

„Byla jsem i na severu Japonska v Sendai, kde se konala miniolympiáda pro děti a mládež, aby se všichni odreagovali od všech katastrof, které je tam v poslední době postihly. A shodou okolností nás tam v sedmém patře jisté restaurace, kde jsme popíjeli čaj, přepadlo zemětřesení!“

To musel být asi dost hororový zážitek...

„Neumíte si představit, jak se mi sevřelo srdce! Ztuhla jsem jako brouk a modlila se, aby to už konečně skončilo a nepokračovalo dál. Nedej bože, aby se to opakovalo! Ta seismická zóna, v které jsme se nacházeli, nás všechny dostala, z okna jsme koukali na zbořený dům, který ještě nestačili opravit.“

Pojďme radši k příjemnějším vzpomínkám. Jaké ve vás zanechalo mistrovství světa, konkrétně české reprezentantky?

„Naše děvčata začala velmi nadějně, ale Jana Šikulová se pak zranila při přeskoku  a tak se její naděje na účast na olympiádě v Londýně rozplynuly. Kristýna Pálešová bodový limit na olympijské hry splnila, takže pojede aspoň ona.“

Co domácí reprezentace?

„Japonky mají moc hezké družstvo, jsou půvabné a žádná pimprlátka. Moc pěkná dívka ženských tvarů je Tanaka Rie, fandí jí celé Japonsko a i já. Možná, že ženské gymnastice zase svítá na časy, mužskou populaci to jistě potěší.“