Dana Zátopková oslavila devadesátiny

Přesně šedesát let uplynulo letos v létě od olympijských her v Helsinkách, na nichž získala Dana Zátopková zlato v oštěpu. Shodou okolností ve stejný den jako její manžel Emil dobyl olympijský vavřín v běhu na 5000 metrů. Letos Zátopková slaví ale ještě další jubileum – ve středu 19. září se dožívá devadesáti let.

Zátopkovi jsou bezesporu nejslavnějším českým sportovním manželským párem. Kouzlo jejich vztahu umocňuje právě i samo datum narození. Dana i Emil totiž přišli na svět ve stejný den i rok – 19. září 1922. Ona u Karviné s dívčím příjmením Ingrová, on v Kopřivnici. Tehdy ještě netušili, že je osud svede dohromady a oba získají olympijské zlaté medaile.

S atletikou se Dana seznámila během studií na gymnáziu v Uherském Hradišti, ovšem na několik dalších let u ní zvítězil jiný sport – házená. Tu hrála za druhé světové války a i krátce po ní, dokonce v roce 1949 získala se Slováckou Slavií Uherské Hradiště mistrovský titul.

To už se ale naplno věnovala také atletice, během studií vysoké školy v Brně ji okouzlil oštěp. V roce 1946 vyhrála republikový šampionát a až do roku 1960 nepustila na trůn jinou soupeřku, s výjimkou let 1953 a 1957. Celkem sedmnáctkrát dokázala překonat československý rekord, který postupně vylepšovala z 38,07 metru (1948) až o téměř dvacet metrů na hodnotu 56,67 m (1958) – tento rekord mimochodem padl až v roce 1975.

Své první olympiády se zúčastnila v roce 1948 v Londýně, kde skončila sedmá. Na další olympijské hry už odjížděla s příjmením Zátopková, krátce po Londýně se totiž provdala za atletického kolegu Emila. A Helsinky 1952 napsaly příběh, který málokterému sportovnímu páru podaří zopakovat. K Emilově sbírce, který na severu Evropy získal hned tři zlata, přidala čtvrtou zlatou medaili. Fotografie jejich zlatého polibku obletěla svět, právě 24. července získali oba zlato. Dana Zátopková navíc jako první československá oštěpařka v historii přehodila hranici 50 metrů – zlato brala výkonem 50,47 metru.

V letech 1954 a 1958 přivezla zlaté medaile také z evropského šampionátu, z LOH 1960 v Římě stříbro. Toto byla její poslední velká světová akce, v roce 1962 se ve svých čtyřiceti letech s aktivní kariérou rozloučila.

Dál pracovala jako trenérka, v letech 1960–72 seděla také v ženské komisi Mezinárodní atletické federace IAAF. Z ČSTV ji chtěli vyhodit po roce 1968, kdy spolu s Emilem podepsala manifest Dva tisíceslov. Nakonec mohla na svazu působit dál, ale za velmi nízkou mzdu. V roce 1988 jí byl udělen Olympijský řád, dodnes se velmi aktivně angažuje v Českém klubu olympioniků.

foto: Jaroslav Skála / ČOV