Zlatá diskařka z Melbourne Olga Fikotová-Connollyová oslavila osmdesátku

Olympijské hry změnily život řadě sportovců, československé diskařce Olze Fikotové ovšem dvojnásob. Atletka, která se v úterý dožila osmdesáti let, si hned ze svých prvních her přivezla zlato a také životní lásku. Osudový vztah s americkým kladivářem Haroldem Connollym ovšem v tehdejší nešťastné době znamenal, že za komunistické Československo už nikdy nesměla startovat.

Fikotové bylo necelých 24 let, když poprvé v životě okusila atmosféru olympijských her. Do Melbourne jela coby diskařka, byť disciplínu dělala jen dva roky! Rodačka z Prahy začínala se sportem v Tatranu Libiš, úspěšně hrála basketbal, házenou i volejbal a ještě stačila studovat Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Sport pro ni byl koníček a zábava.

Pro disk ji získal trenér Rudé hvězdy Praha a bývalý diskař Zdeněk Čihák, Fikotová se poprvé v diskařském sektoru objevila v roce 1954. Talent měla jako hrom, hned při prvním tréninku prý hodila 33 metrů. Ještě před odjezdem do Melbourne se dvakrát stala mistryní Československa a vytvořila dva československé rekordy – jako první přehodila hranici 50 metrů.

Rekordní hodnotu měl i její olympijský hod. Výkon 53,69 metru před zraky 100 tisíc diváků jí zajistil zlatou medaili, když porazila mimo jiné své největší soupeřky, Ponomarevovou a Begljakovovou ze Sovětského svazu. A také měl hodnotu nového olympijského rekordu.

Ze zlata se na stejných hrách radoval i americký kladivář Harold Connolly zvaný Hal. A když se v olympijské vesnici potkal s o rok mladší českou diskařkou, byla na světě láska jako z hollywoodského romantického filmu. Zlatý pár se o rok později vzal na pražské Staroměstské radnici, byť tehdejší komunistické úřady neměly ze sňatku „socialistické sportovkyně“ s „kapitalistickým sportovcem“ vůbec radost – a uspořádat svatbu byl velký problém. Novomanželům ale výrazně pomohli Emil a Dana Zátopkovi, kteří jim pak byli dokonce za svědky.

Sňatek tedy komunističtí bafuňáři nakonec překousali, ale Fikotová si tím definitivně zavřela dveře do československé reprezentace. Zájem hájit barvy své vlasti měla dál, ponechala si i občanství – jenže socialistická vlast už jaksi zájem o služby jediné olympijské vítězky z LOH v Melbourne neměla...

Na olympiádě v Římě 1960 tak už reprezentovala svou novou zemi, americké občanství získala ve stejném roce. Skončila sedmá. Absolvovala ještě troje hry, v Mnichově 1972 se stala vůbec první vlajkonoškou americké výpravy, která nepocházela z USA. Po svatbě se s manželem odstěhovala do Bostonu, nějakou dobu žili i ve Finsku, vychovali čtyři děti.

Olympijská romance z Melbourne ale nevydržela navěky, Connollyovi se po sedmnácti letech rozvedli. Olga se po ukončení kariéry stala sociální pracovnicí a pomáhala chudým lidem nebo přistěhovalcům. Do své vlasti se poprvé podívala až téměř po padesáti letech – v roce 2006. O dva roky později pak v Praze obdržela Cenu fair play.