Šílenství jako u nás při hokeji, přibližují Češi ázerbájdžánskou lásku k zápasu

Na třech žíněnkách vedle sebe bojují zápasníci, v hale je ale relativní klid. Jakmile z tunýlku nastoupí ke svému zápasu domácí zápasník Rafig Huseynov, diváci bouří. A ještě hlučnější jsou po Ázerbájdžáncově drtivé výhře. Tleskají ochozy, tleskají dobrovolníci, tleskají novináři.

Zápas, ázerbájdžánsky „gulesh“, je zkrátka v pořadatelské zemi Evropských her otázkou národní cti. U české veřejnosti nebudí přílišný zájem, Ázerbájdžánci ho ale pokládají za svůj národní sport. A možná ještě více - za součást svého kulturního bohatství. „Když jsou Ázerbájdžánci na domácí žíněnce, tak je to stejné šílenství jako u nás při hokeji nebo fotbale,“ přibližuje český zápasník v řecko-římském stylu a přímý účastník her Tomáš Sobecký.

Podobně hovořil po svém boji v kategorii do 80 kilogramů i Pavel Powada: „U nás se chodí jenom na hokej nebo na fotbal a zápas nikdo nezná, protože už není tak populární jako kdysi. V Ázerbájdžánu je to národní sport a lidi chodí více jak na všechny ostatní sporty,“ přibližuje. Jeho slova dotvrzuje obraz v útrobách haly - už na ranní kvalifikaci je novinářská tribuna plná domácích žurnalistů a do hlediště míří celé rodiny. Mezi nimi i dost mužů urostlejší postavy - pravděpodobně taktéž zápasníků soutěžících na nižší úrovni.

„Je jich hodně, mají velkou a silnou základnu. Mají kvalitní sparringy, kdežto například u nás nejsou lidé,“ uvědomuje si Pavel Powada, jak důležité je pro ázerbájdžánský úspěch výběr kvalitního tréninkového partnera. Čeští závodníci nakonec nepostoupili dále než do osmifinále, přesto po zápase strávili několik minut před kamerami místní televize. Zapálení, s jakým překládala ázerbájdžánská reportérka jejich slova pro diváky, byl jenom dalším důkazem lásky kavkazského národa k tomuto bojovému sportu.

Zájem médií české zápasníky potěšil. Podobně příjemné pocity měli i z Evropských her, a tak bylo zklamání z vyřazení alespoň do určité míry zažehnáno. „Koukal jsem, jak to Ázerbájdžán zvládnul, všechno je vyšperkované. Zanechalo to ve mně silné emoce,“ neskrýval Tomáš Sobecký. Jeho reprezentační kolega Pavel Powada nenašel o moc nižší hodnocení: „Je to nejlepší akce, na které jsem kdy byl. Organizace je výborná a stejně tak realizační tým. Máme tady nespočet možností a zázemí na vysoké úrovni. Dá se to asi srovnat s olympiádou.“