​Role ombudsmana je zajímavá svou rozmanitostí, říká Alexander Károlyi

Ve sportovním prostředí se Alexander Károlyi pohybuje už tři desítky let – jako předseda fotbalové disciplinární komise, jako člen několika legislativních rad, včetně té vládní, a také jako ombudsman Českého olympijského výboru. Šedesátiletý právník dříve hrával fotbal, v současnosti je hlavně aktivním sportovním fanouškem. Podrobná znalost dění mu totiž pomáhá i při posuzování podnětů, které jako ombudsman řeší.

V čem tkví náročnost role ombudsmana?

„Spočívá především v tom, že ombudsman musí konkrétní problém posoudit objektivně. Nejen ze strany stěžovatele nebo toho, kdo podnět předložil, ale musí znát i stanovisko instituce nebo jednotlivce, kterých se podání týká, což jsou především sportovní subjekty. Při posuzování musí samozřejmě respektovat i příslušné předpisy jednotlivých sportovních svazů, stanovy Českého olympijského výboru, měl by znát i konkrétní zákonné normy, pokud se dotýkají problémů. Ombudsman má právo vyžádat si i další odborná stanoviska ze sportovního prostředí, svolat v příslušných věcech osobní jednání a podobně. Na základě skutečně komplexního posouzení vydá stanovisko, které by mělo být pro dotčenou stranu odborně závazné. Mám možnost spolupracovat i s Poradním sborem ombudsmana, který je velmi kvalifikovaný. Jsou v něm specialisté na problematiku sportovních předpisů a legislativu, jsou tam zástupci akademické obce i dva velmi významní sportovci, olympionici (Věra Čáslavská a Martin Doktor, pozn. red.). To je skutečně tým, který může a umí poradit, přestože konečné stanovisko vydává ombudsman. V tom je jeho odpovědnost.“

Jak Poradní sbor funguje?

„Zasedá čtyřikrát až pětkrát ročně, pravidelně ho svolávám k zásadním kauzám v kompletním složení, ale pro operativnost nepotřebujete vždy celý Poradní sbor, někdy mi stačí i individuální názory. Podle rozsahu a povahy věci.“

Zmínil jste, že vaše stanovisko by mělo být pro dotčenou stranu závazné. Stalo se vám někdy, že by se jím někdo odmítl řídit?

„Takto expresivně bych to ani nenazýval. Český olympijský výbor i sportovní svazy jsou samosprávné a dobrovolné svazky členů, které jsou vytvořeny k uplatňování společných zájmů. Nerespektování stanoviska ombudsmana by mimo jiné znamenalo i to, že se vyčleňuji z tohoto prostředí, že nechci respektovat pravidla, která byla přijata demokratickou většinou a na základě kterých vlastně příslušný spolek vznikl. Mohlo by to znamenat, že prakticky nemám zájem v tomto spolku působit a komunikovat. Zatím se nestalo a já věřím, že se ani nestane, že by někdo nechtěl respektovat moje stanovisko. Proto se snažím především důkladně a objektivně posoudit jednotlivá podání a hledat optimální konsensus.“

Který podnět pro vás byl zatím nejzajímavější z právnického hlediska?

„Činnost ombudsmana je zajímavá svou rozmanitostí a její rozsah je poměrně široký. Posuzuji například, jak předejít soudnímu jednání, obsah sportovních předpisů, legislativní otázky související se sportovním prostředím, ale i podání jednotlivců, kteří mají pocit nespravedlnosti z rozhodnutí sportovních institucí, důvody nezařazení do reprezentačního výběru České republiky, ale i otázky sportovních registrací, nerespektování stanov jednotlivých subjektů nebo pocit křivdy z disciplinárního nebo odvolacího řízení. Ale samozřejmě existují podněty, které nejsou ani tak zajímavé z právnického hlediska, jako z hlediska mediálního.“

Pro příklad?

„Mohu jmenovat například již veřejně známý spor bývalého předsedy Českého volejbalového svazu pana inženýra Antonína Lébla s Českým volejbalovým svazem. Důvodem bylo jeho nezvolení do funkce předsedy svazu. Celá věc se přenesla do soudních síní, následovaly žaloby, rozsudky a odvolání. Předmětná věc se pohybovala téměř tři roky v tomto kruhu. Jako ombudsman jsem byl požádán o řešení této věci až po svém zvolení do této funkce, konkrétně na začátku roku 2013. V rámci posuzování tohoto problému jsme pokročili již hodně daleko, ale paralelně bylo soudem pravomocně rozhodnuto, že volby orgánů Českého volejbalového svazu byly v souladu se stanovami a tím byl celý spor ukončen nejen u soudu, ale i u ombudsmana.“

Stíháte se v současnosti věnovat jinému právu než sportovnímu?

„Především nejsem zastáncem toho, když se prakticky pouze sportovní předpisy a další sportovní normy označují pojmem „sportovní právo“. Velmi často se tento termín používá, i když nejsem si jist, zda jeho protagonisté vědí, o čem mluví. Jak jsem již uvedl, z titulu činnosti ombudsmana se musím věnovat i zákonným normám a také jsem členem dalších institucí, ve kterých oblast sportovních předpisů není dominantní.“

Hrával jste fotbal, ale máte čas při vší práci kolem sportu sám sportovat?

„Hrával jsem i další míčové hry. Ale bohužel dnes to časově nestíhám. Vedle funkcionářských aktivit nejenom ve sportu jsem vlastníkem poradenské společnosti, která výhradně vytváří moje pracovní a ekonomické zázemí. Ale sport považuji za svoje celoživotní poslání, proto sleduji všechny sporty, snažím se mít o sportovním prostředí ucelený obrázek. A nejedná se jenom o takzvané velké sporty, mám rád všechny sportovní disciplíny. Navíc, když chci o sportu mluvit nebo posuzovat z odborného hlediska jeho dění, považuji za nutné vědět, jak příslušný sport v aktivním podání vypadá.“