​Martine, všechno nejlepší!

Je to k nevíře, ale rychlostní kanoista Martin Doktor, dvojnásobný olympijský vítěz a osminásobný vítěz celkového pořadí světového poháru, slaví čtyřicátiny. Takže Martine, hodně štěstí a zdraví, pro nás nikdy nezestárneš!

Největším úspěchem Martina byl zisk dvou zlatých medailí na letních olympijských hrách v Atlantě v roce 1996, kde vyhrál závod jednotlivců na kilometrové i poloviční trati. Po ukončení kariéry se stal reprezentačním trenérem. V roce 2012 získala jeho posádka na K4 bronz na OH v Londýně. Nyní je sportovním ředitelem Českého olympijského výboru. V zimě 2014 úspěšně šéfoval české misi na zimních hrách v Soči.

Bod zlomu - Atlanta

V Atlantě vyhrál oba závody v kánoi jednotlivců a rázem se zařadil mezi nejslavnější české sportovce v historii. Oba jeho rodiče jsou trenéry kanoistiky, a tak nebylo divu, že Doktor celé své dětství strávil u vody. Poprvé usedl do lodi ve čtyřech letech, trénovat na kajaku začal v sedmi a v deseti přešel na kánoi. Jeho vzorem se stal Lotyš Ivan Klementěv, olympijský vítěz, několikanásobný mistr světa a i mimo sport „super“ člověk. Doktor svá slova dokládá následující příhodou: "Když mi bylo asi dvanáct let, tak jsem od něj dostal záklek, na němž bylo napsáno, že mi přeje mnoho úspěchů a podpis. Když jsem ho potom v roce 1994 poprvé porazil, tak jsem mu ten záklek ukázal a společně jsme se tomu krásně zasmáli.“

Fotogalerie »

Martin Doktor

Ovšem hlavní podíl na jeho strmé cestě do světové kanoistické špičky měl jeho otec Josef Doktor, který ho vedl do roku 1994 v Dynamu Pardubice, poté v jeho vlastním klubu Prosport Sezemice. Poprvé se mistrovství světa zúčastnil ve dvaceti letech v roce 1994. V kánoi jednotlivců na 1000 m obsadil čtvrtou příčku a jakoby si „osahával“, co si mezi nejlepšími kanoisty světa může dovolit. Na světovém šampionátu 1995 byl už dvakrát druhý, a to na 500 m i na 1000 m. Nabyté zkušenosti využil Doktor v přípravě na Atlantu. Po problémech se stravováním rozšířil tým spolupracovníků o maminku Zuzanu a na různých kontinentech se ochotně podroboval tréninkovým dávkám, které mu předpisoval otec.

V Atlantě se mu vše zúročilo. V rozjížďkách postoupil ze silné konkurence přímo do finále v obou tratích na 500 m a 1000 m a ušetřil síly pro rozhodující závody. Nejprve startovalo finále C1 na 1000 m. Doktor se od prvních záběrů usadil na čele před Maďarem György Zalou a odolal i závěrečnému náporu Klementěva. Ve finále C1 na 500 m však svůj vynikající start nezopakoval a dlouho se držel až na pátém místě. Zdrcujícím finišem ale všechny své soupeře udolal, vedoucímu Slováku Kňazovickému nepomohlo ani dokopnutí lodě do cíle, při němž padl do vody. „Závěr takových závodů se jezdí na doraz, to mě otec naučil,“ komentoval rozhodující okamžik Doktor. Později ke svému dvojnásobnému olympijskému úspěchu poznamenal: „Když o tom dnes tak přemýšlím, tak můj život by se dal dělit na dva úseky: před a po Atlantě.“

Sportovec, trenér, funkcionář

Rok 1997 své postavení nejlepšího světového kanoisty Doktor znovu potvrdil. Na mistrovství světa vyhrál závod na 500 m, v závodech na 200 m a 1000 m skončil druhý. Na mistrovství Evropy pro změnu zvítězil v kánoi jednotlivců na 1000 m a byl druhý na 500 m. Vyhrál rovněž Světový pohár v kánoi jednotlivců a tento úspěch zopakoval i v roce 1998. Na LOH 2000 v Sydney byl vlajkonošem české výpravy, na obou kanoistických tratích obsadil osmé místo. Startoval také na Letních olympijských hrách 2004 v Athénách, kde dojel v závodě na 500 m na pátém místě a na dvojnásobné trati skončil čtvrtý.

Doktor již v roce 1999 vybojoval bronzovou medaili na mistrovství světa ve čtyřkánoi, ale jeho pokusy ve vícečlenných posádkách byly spíš výjimečné. Ani pokus o vytvoření deblkanoe s Jiřím Hellerem v roce 2003 nevyšel, ale o čtyři roky později se rozhodli spolupracovat znovu. Na mistrovství Evropy v Pontevedře obsadili jedno páté a jedno šesté místo.

V letech 2010 až 2012 byl šéftrenérem české reprezentace, kterou vedl na světový šampionát v Poznani v srpnu 2010 i na olympijské hry v Londýně 2012. Zde získal český čtyřkajak bronzové medaile. Je členem Unie profesionálních trenérů.

V roce 2007 složil rigorózní zkoušku (PhDr.) na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Na podzim roku 2012 se stal po Františku Dvořákovi sportovním ředitelem Českého olympijského týmu, který zabezpečuje a organizuje účast českých sportovců na OH. S manželkou Kateřinou vychovávají dvě děti – syna Felixe a dceru Julii.

Reklama

@Olympijský tým: @barborastrycova + = Čirá radost, jsi skvělá, Baru! #czechteam #wimbledon instagram.com/p…
@Olympijský tým: Je to doma! @barborastrycova je wimbledonskou šampionkou ve čtyřhře! Skvěle! instagram.com/p…
@Olympijský tým: Seznamte se: Vítězové juniorské čtyřhry na @wimbledon – @leheckajiri a @jonas.forejtek Gratulujeme a děkujeme, kluci! #czechteam instagram.com/p…
Reklama