Běžkyně na lyžích Eva Vrabcová-Nývltová zajela životní výsledek. V olympijské třicítce skončila pátá

Obrovským úspěchem uzavřela Eva Vrabcová-Nývltová svoje působení na olympijských hrách v Soči. V závěrečném závodě na 30 km volně a s hromadným startem dojela pátá a znovu tak posunula své výsledkové maximu. První tři místa obsadily Norky.

Evo, v cíli jste se válela na břiše, nohy ve vzduchu. Co vám letělo hlavou?

„Byly to smíšené pocity. Na jednu stranu nádherné, na druhou jsem toho měla plné zuby. Člověk v tom sněhu nemůže ležet dlouho, ale ochladila jsem se a byla jsem vděčná alespoň za tu chvilku."

Všechny medaile si rozdaly Norky, vy jste byla stříbrná ve zbytku světa. Věřila byste tomu?

„Rozhodně ne, obzvlášť ne dneska ráno."

Takže váš klasický předzávodní stav?

„Ale dneska jsem k tomu měla oprávněné důvody. Ve čtvrtek jsem byla běhat, píchlo mě v noze, a od té doby to léčíme. Dokonce tam bylo podezření na natržený vaz."

Pátá na olympiádě s natrženým vazem?

„No doufám že ne. Bolí to, ale při závodě to bylo naštěstí dobrý, skate s tím šel. Při běhu mě píchlo na vnitřní straně kotníku. Na lyžování to nemělo vliv, ale nemohla jsem se jít ráno proběhnout, to mi bylo líto... Ale nebudeme brečet po takovém výsledku, ne?"

Na přemýšlení o bolesti jste asi neměla moc času. Tempo vypadalo vražedně.

„Ze začátku jo. To jsem si říkala: Jestli takhle pojedu třicet kilometrů, tak to chci vidět. A pak jsem udělala chybu s přezouváním. My chtěli po každé desítce měnit, ale pak na mě servismani na stadionu křičeli: Neměň, když ti to jede dobře, nikdo nemění. Jenže já už byla najetá, už jsem s tím nedokázala nic dělat. A pak to dojet nebyla sranda. Ale naštěstí pak ty lyže byly výrazně lepší."

Dohánělo se to těžce?

„Naštěstí ten balík byl docela dlouhej, na tu poslední jsem to neměla tak daleko. A když jsem sena ni dotáhla, bylo to už v pohodě."

Pak jste se pořád držela v čele balíku a tahala tempo. Nebála jste se, že se utavíte?

„Bála. Říkala jsem si: Vystřídej. Jenže vždycky jsem vystřídala a pak mi přišlo, že nechtějí jet. Bála jsem se o umístění do desítky. Viděla jsem, že nás je patnáct a říkala: Radši zkusím roztrhat a budu devátá, než abychom přijely všechny do finiše a byla patnáctá. Tím, že mi ty lyže jely, tak nahoře jsem je chvilku nechala tahat, ale dolů jsem je pak předjela, ale dole jsem je předjela a pak už mi nezbývalo než jet."

Těsně před cílem vás předjela Finka Niskanenová, věděla jste, že se na vás zezadu dotahuje?

„Moc ne. Ale ona má ten finiš takovej, že jsem neměla šanci."

Páté místo je vaším životním výsledkem, myslíte ještě výš?

„Minuta a půl je pořád strašně moc, ale proti loňským sedmi je to lepší."

Takže celkově jste se svým výkonem spokojená?

„Nejde hodnotit jinak. Jsem maximálně nadšená a budu z toho žít sakra dlouho. No, my vlastně přiletíme v pondělí v noci. V úterý jsme doma, to mě čeká praní. Ve čtvrtek letím na závody. A pokud bude noha v pořádku, budu se těšit."

Jaká pro vás celá olympiáda byla?

„Já jsem s olympiádou spokojená. Mám jen typicky ženský poznatek: Chyběl mi alespoň jeden obchod se suvenýrama. Vlastně nemám domů co přivézt. Slibovali, že otevřou desátého, dvanáctého, pak patnáctého, pak že neotevřou. Jeden den jsem sjela do Poljany, rychle proběhla jeden obchod. Ale jsem moc odpovědná, abych jela někam courat."