Čeští lyžaři prožili den smůly, ale vystrašili soupeře

Nejdřív překvapivá senzace a obrovská naděje na český cenný kov v nejprestižnějších lyžařských odvětvích. Poté skloněné hlavy a nevyřčené emoce. Tak vypadal dvanáctý olympijský den v táboře alpských lyžařů a běžců na lyžích.

Po superkombinaci sahal Ondřej Bank po medaili také v obřím slalomu, i tentokrát ale o průběžné stříbro přišel. Nakonec skončil pátý, čtyři desetiny sekundy za medailí. „Převládají pozitivní pocity, je to jako super. Ale zároveň je to hrůza, musím říct," přiznal zmatek v hlavě překvapivý český hrdina sočské olympiády.

Zdá se, že medaile mu prostě není souzená. On je ale vděčný i tak. „Nemám žádné sny o medaili. Ty jsem měl v kombinaci, kde jsem si věřil. Stát před Ligetym v budce na olympiádě, to je super zážitek. Tentokrát jsem si to užíval tisíckrát víc než kombinaci. Fakt to byl skvělý zážitek. Bohužel. Když jsem byl malej, tak jsem neříkal, že budu mistr světa a vyhraju olympiádu. Já jsem chtěl být nejlepší v republice, pak získat bod ve svěťáku, takhle jsem si posouval sny.“

Jedno vítězství ale Ondřej Bank přeci jen slavit může. Soupeři se ho začali bát. „No, zase za mnou různě chodili, je to super. Oni ví, asi..“

Své soupeře Češi vystrašili i na druhém kopci ve středisku Laura. Semifinále týmového sprintu si běžci na lyžích Aleš Razým a Martin Jakš zkušeně pohlídali a napřímo postoupili do finále. Tam se čtvrtý pár posledního předolympijského Světového poháru dlouho držel v hlavním balíku a mohl stále pomýšlet na nejlepší olympijský výsledek českého sprintu. Jenže pak přišel pád Aleše Razýma a konec nadějí. „Taková zlá vteřina. Je to takový umydlený, nějak mi smekla lyže a podrazil jsem si nohy. Když tady jezdíme v tréninku, můžu tam jet poslepu,“ mrzelo českého finišmana a sklopil hlavu. „Je to smutný. Raději bych prohrál, že na to nemám než spadnout. To už se pak člověku jede jinak.“

Přesto se Češi nevzdali a bojovali až do konce. „V koutku duše jsem doufal, že budu mít šanci to dojet. Viděl jsem pod první kopec, že nejsou tak daleko. Pak jsem viděl Kazacha, který měl problémy, takže jsem si dal cíl ho předjet,“ popisoval nelehký boj Martin jakš a snažil se neztratit úsměv. „Ještě jsem nahlížel do té krizové zatáčky, jestli tam náhodou někdo neleží, ale nic,“ pokrčil naoko zklamaně rameny.

Ani tentokrát čeští lyžaři na placku nedosáhli. Své soupeře ale důrazně upozornili, že je potřeba s nimi počítat.

Ilustrační foto: Herbert Slavík