V životě jsou podstatnější věci, než medaile, říká snowboardistka Šárka Pančochová

Soči 2014
Soči 2014
2 Minuty čtení
2 Minuty čtení

Měla nakročeno k největšímu úspěchu kariéry. Třiadvacetiletá snowboardistka Šárka Pančochová vyhrála olympijské semifinále slopestylu a vedla i po první finálové jízdě. Po hrozivém pádu ve druhém kole se ale musela spokojit s konečnou pátou příčkou. Skončila bez medaile. Ale živá a zdravá.

„Musím říct, že to bylo super. Já jsem hrozně pyšná na všechny holky, jak to tam naložily. Mě možná rozhodčí trochu zařízli. Neklaplo to, ale to se někdy stane,“ je s výsledkem smířená pověstná rebelka.

Šárko, co se v té druhé jízdě stalo?

Snažila jsem se ještě zlepšit a byla asi přemotivovaná, takže jsem do toho prvního skoku dala trošku víc energie. Bohužel jsem to přetočila a říkala si, že tam tedy dám rovnou 720, když už jsem v tom. Dopadla jsem ale tak, jak jsem dopadla. Vzalo mi to paty a šla jsem rovnou do kladiva.

Jak ses pak cítila?

Přímo po dojezdu mi nebylo moc dobře, takže se mi nechtělo mluvit se všemi těmi novináři. Navíc jsem ještě musela na dopingovou kontrolu, pak na rezonanci, takže do našeho českého baráčku jsem se dostala až kolem sedmé večer.

A výsledek vyšetření?

Krk i hlava naštěstí v pořádku. Páni doktoři jsou tady úžasní a dělali, co mohli. Jsou tu i skvělí fyzioterapeuti, kteří se mě snaží dát dohromady na trénink a další středeční závod.

Takže pouhý den po tom, co ses možná znovu narodila, jdeš zase trénovat?

Já nemám na výběr, tohle je poslední tréninková možnost U-rampy a dupnout do toho ve středu bez tréninku by nebylo úplně ideální. Chci si tu rampu oťukat a vyzkoušet aspoň jednodušší triky. Od ostatních jsem totiž slyšela, že ta rampa není nic moc, takže by bylo dobré si to zkusit.

Po nedělním závodě se o tvůj zdravotní stav zajímala celosvětová média, mezi nimi i prestižní The Wall Street Journal. Těší tě to?

Já myslím, že je to super. Navíc všichni, se kterými jsem tu mluvila, mi přáli lepší výsledek. Já jsem ale hlavně pyšná sama na sebe. Jsem ráda, že jsem se pak dokázala sama postavit a odejít po svých. A že není placka? V životě jsou i další podstatné věci.

líbil se ti článek?