Stříbrná štafeta si připomněla olympijský běh

S olympijským ohněm v ruce se vrátily o třicet let zpět v čase. Členky běžecké štafety z olympijských her v roce 1984 Dagmar Hromádková–Švubová, Blanka Paulů, Gabriela Soukalová–Svobodová a Květa Pecková–Jeriová si předávaly při zahájení Her VI. zimní olympiády dětí a mládeže na Vysočině pochodeň ve stejném pořadí, v jakém v Sarajevu mířily ke stříbrné medaili.

Největší sportovní akci pro děti v Česku také využily k tradičnímu setkání, které pořádají každých pět let. “Byly jsme dobrá parta během doby v reprezentaci a chtěly jsme si to přenechat i do normálního života. Rády se scházíme, je to hrozně příjemné,” říkala Dagmar Hromádková–Švubová, která štafetu v Sarajevu rozbíhala.

Na to, jak se reprezentační tým dával dohromady, i na podrobné zážitky ze Sarajeva vzpomínala čtveřice s partnery, přáteli i s trenérem Zdeňkem Cillerem v Chalupě U čtyř koček ve Vlachovicích, kousek od novoměstského lyžařského areálu. Však také trenér vysekl dámám pochvalu, k níž název chalupy sedí.

“Teď, když je netrénuju, skutečně nestárnou. Z mého pohledu vypadají skvěle, protože já je pamatuju jako podrážděné a unavené. Někdy spaly i vestoje. Trénink byl natolik intenzivní, že nešlo mě nějak ošidit,” řekl Zdeněk Ciller.

Při setkání a prohlížení fotografií ze závodů vyprávěl třeba o tom, že když jedné ze svých svěřenek přidal trénink za trest navíc, ostatní se přidaly dobrovolně. Tak moc se běžkyně navzájem hlídaly a popoháněly vpřed.

“Přes určitou rivalitu jsme jedna druhou uznávaly. Individuální výkony jsme chtěly mít lepší než ta druhá, ale neexistovalo, že bychom si někdy udělaly nějaký naschvál. Byly jsme k sobě korektní. A proto si myslím, že se po třech desetiletích takhle sejdeme, jsme hrozně zvědavé, jak kdo žije, co děti, vnoučata. Jsme stejně tak dobré kamarádky,” říkala pyšně Květa Pecková–Jeriová.

“Aktivně se z nás okolo sportu motá jen jedna,” ohlédla se Gabriela Soukalová s úsměvem na Blanku Paulů. Medailistku z mistrovství světa a vítězku závodů Světového poháru stále lákají co nejlepší výkony. “Nezávodila jsem jen chvilku, pak jsem zjistila, že mi to chybí, takže dodnes běhám do vrchu. Jsem sice ve veteránské kategorii, ale jestliže se dožiju letošního jara, mohla bych získat desátý titul mistra světa,” dodala Paulů.Dlouholetá učitelka je předsedkyní Českého klubu fair-play. Také Dagmar Hromádková–Švubová učí. Gabriela Soukalová–Svobodová, maminka biatlonové olympijské naděje se stejným jménem, se věnuje mladým talentům na sportovním gymnáziu.

@Olympijský tým: CESTA NA OLYMPIÁDU často začíná ve školní tělocvičně!‍♂️⛹️‍♂️‍♂️ Spolu s olympioniky se nám v rámci projektu @sazkaolympijskyviceboj daří každoročně rozpohybovat více než 150 tisíc dětí. instagram.com/p…