Dobrovolníci budou u ceremoniálů i u dopingových kontrol

11. února 2010

Možná občas některého z nich v modré uniformě zahlédnete na televizní obrazovce, ale nejsou to ti, kvůli nimž bude od pátku celý sportovní svět upírat svou pozornost do kanadského Vancouveru. Ale nebýt jich, největší sportovní svátek roku by nikdy nemohl zvednout oponu. Řeč je o dobrovolnících, kteří svou mravenčí prací umožňují, aby olympijský kolos zdárně fungoval.

Mohlo by se zdát, že sehnat pětadvacet tisíc dobrovolníků, kteří jsou na všechny možné činnosti třeba, je nadlidský úkol. Ovšem nikoliv, pokud je práce zdarma spojena s tak atraktivní akcí, jako jsou olympijské hry. Organizační výbor VANOC evidoval šedesát tisíc žádostí, takže jen zhruba každý třetí žadatel nakonec prošel sítem výběru.

„Budeme rádi, když se přihlásí každý, ale mějte na paměti, že čím větší flexibilitu nabídnete, tím vaše šance být vybrán vzroste,“ stálo ve náborových instrukcích pro dobrovolníky. Jejich „verbování“ probíhalo už před dvěma lety. Jedním z požadavků například bylo, že každý dobrovolník bude muset odpracovat minimálně třináct směn při olympijských a sedm při následných paralympijských hrách. Přijímaly se žádosti od každého, kdo do 1. září loňského roku nabyl 19 let věku.

Čemu se dobrovolníci během olympijských her věnují? Paleta jejich činností je obrovsky pestrá. Někteří si už svou chvilku slávy odbyli, když doprovázeli olympijský oheň na jeho více než stodenní štafetě po Kanadě. Další se zapojili už před Hrami v akreditačním středisku, pomáhají výpravám s ubytováním nebo s dopravou. Speciální tým „marketingových“ dobrovolníků zase hlídá, jestli se někde neprodávají třeba neoficiální suvenýry, případně někdo neprovozuje v rámci Her komerční aktivity, které by poškozovaly oficiální partnery Mezinárodního olympijského výboru.

Dobrovolníci ve Vancouveru. Ilustrační foto.

Mnoho dobrovolníků se dostane do největší blízkosti sportovních hvězd. Jsou jim k dispozici například v olympijské vesnici, při oficiálních ceremoniálech, ale také při méně příjemných činnostech – například při dopingových kontrolách. „Dopingový“ dobrovolník má za úkol danému sportovci oznámit, že se podrobí kontrole, a zajistit jeho přepravu k odběru vzorku.

Své dobrovolníky má také každá olympijská výprava. Českému olympijskému týmu bylo přiděleno šestnáct dobrovolníků, z nichž s výjimkou dvou všichni hovoří česky. Jedná se i o Čechy, kteří po okupaci v roce 1968 emigrovali do Kanady. Jedním z nich je například Jaroslav Hlavický, lesní inženýr na penzi, který sloužil v Bhutánu či Pakistánu. Pro krajany je velká čest, že mohou podat pomocnou ruku českým sportovcům.

Olympijští dobrovolníci jsou k nepřehlédnutí. Nosí na sobě modré bundy s logem olympijských či paralympijských her.

A protože Kanada je zemí dvou oficiálních jazyků – angličtiny a francouzštiny – mají francouzsky hovořící dobrovolníci na své uniformě odznak se slovem „Bonjour“ neboli Dobrý den. Elegantní řešení, které ušetří spoustu slov a nedorozumění.

 -ted-
Foto: VANOC

Zpět