Josef Gruss

8. 7. 1884 Praha – 28. 5. 1968, Praha

Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, specializoval se na porodnictví a gynekologii, v obou oborech se později habilitoval jako profesor a přednášel je na své "mateřské" univerzitě. Ve svém oboru publikoval řadu vědeckých i popularizačních prací.

Od mládí byl však jeho velikou láskou sport. Pěstoval, tak jak tomu bylo tehdy zvykem, všechny jeho druhy. Nejvíce se mu dařilo v tenisu, výborně též šermoval. Závodil však i v atletice (zúčastnil se například běhu Běchovice – Praha), v lyžování, hrál fotbal a hokej s míčkem na ledě. Spolu s Emilem Procházkou inicioval koncem roku 1908 založení Českého svazu hokejového. V lednu 1909 odjel v čele výpravy sedmi "hokejových mušketýrů" na mezinárodní turnaj do francouzského Chamonix, na němž čeští hráči poprvé viděli a poprvé hráli "kanadský hokej" s pukem; Gruss s vlněnou šálou ovinutou kolem pravého kotníku a ve vlněných rukavicích hájil na turnaji branku českého týmu. Jako sportovec se zúčastnil Her IV. olympiády v roce 1908 v Londýně. Pod pseudonymem Mičovský se přihlásil do tenisového turnaje, ale ve dvouhře i ve čtyřhře, kterou hrál s J. Rösslerem Ořovským, byl vyřazen už v 1. kole. V řadě sportů působil jako rozhodčí, daleko významnější však byla jeho činnost funkcionářská. Více než v domovské SK Slavii Praha se však v meziválečném období angažoval v ústředí atletů a šermířů, ve 20. letech byl několik let předsedou Československé sportovní obce, tehdejšího vrcholného orgánu československého sportu.

Jako funkcionář sportovních svazů často kritizoval činnost Československého i Mezinárodního olympijského výboru, zejména malý podíl sportovních svazů či mezinárodních sportovních federací na rozhodování ČSOV a MOV. I to byl jeden z důvodů, proč byl po demisi J. S. Gutha Jarkovského v roce 1929 zvolen předsedou ČSOV. V nové funkci ale brzy pochopil, stejně jako jeho spolupracovník a generální tajemník ČSOV František Widimský, že v rozháraných sportovních poměrech meziválečného Československa takový postup není možný. V dalších letech se z Grusse stal tuhý obhájce nezávislého a samostatného postavení Československého olympijského výboru, obhájce jeho postavení "nad" sportovními svazy a sportovními kluby, nad jejich vzájemnými třenicemi, podezíráními a nesváry.

V roce 1946 byl po Guthovi přijat jako druhý Čech za člena Mezinárodního olympijského výboru. Uvedl se návrhem na pořádání olympijského dne, kterým by jednotlivé státy oslavily olympijské myšlenky. V roce 1951 byl při zániku ČSOV jako spolku a jeho začlenění do jednotné tělovýchovné organizace přinucen odstoupit z funkce předsedy ČSOV. Komunistickému režimu však vadilo i jeho členství v MOV, a proto se ho snažil vystřídat. Mezinárodní olympijský výbor ovšem jakékoliv zasahování do své činnosti z vnějšku od svého počátku odmítal a odmítl i nátlak československé komunistické vlády. Gruss zůstával členem MOV i nadále, účastnil se jeho zasedání i olympijských her. Na své členství rezignoval až v roce 1965 pro vysoký věk.

Zpět