Jiří Stanislav Guth-Jarkovský

23. 1. 1861 Heřmanův Městec, okr. Chrudim – 8. 1. 1943, Náchod

Zakládající člen Mezinárodního olympijského výboru v roce 1894 byl i jedním z nejdéle působících ve funkci, vždyť jeho členství zaniklo až smrtí v roce 1943. Patřil k přátelům a nejbližším spolupracovníkům obnovitele olympijských her a dlouholetého předsedy MOV Pierre de Coubertina. V období Rakouska-Uherska se mu podařilo obhájit samostatné zastoupení Čechů v MOV. Po 1. světové válce byl v letech 1919–23 generálním tajemníkem MOV, spoluvytvářel Olympijskou chartu. Po jejím přijetí se v roce 1921 stal členem i první exekutivy MOV, a to až do roku 1925, kdy na funkci kvůli svému stáří rezignoval. Učinil tak na VIII. olympijském kongresu a 24. zasedání MOV v Praze, o jejichž úspěšný průběh se rozhodnou měrou zasloužil. Až do roku 1936 se s výjimkou olympiády v roce 1932 v Los Angeles zúčastnil všech olympijských her a téměř všech zasedání MOV – nerad ovšem cestoval v zimě, proto nenavštívil žádné zimní olympijské hry.

Guth byl původním povoláním středoškolský profesor francouzštiny, češtiny a tělesné výchovy. Absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1883 byl prvním promovaným doktorem filosofie na české univerzitě. Už jako student se angažoval v řadě vědeckých a kulturních spolků, např. byl prvním tajemníkem Jednoty českých filosofů či funkcionářem Svatoboru. Krátce působil jako vychovatel u knížete Schaumburg Lippe v Náchodě, ale brzy se stal pomocným profesorem na gymnáziu v Klatovech. Přestože nebyl sportovcem, jako Čech byl členem Sokola a o tělovýchovu se zajímal jako pedagog. V létě 1891 využil možnosti získat stipendium na studijní cestu o tělesné výchově a odjel do Paříže, kde se prostřednictvím Františka Drtiny seznámil s Pierrem de Coubertinem. Zrodilo se jejich přátelství, díky němuž se Guth stal v červnu 1894 členem MOV. V roce 1896 byl jmenován řádným středoškolským profesorem a začal učit na gymnáziu v Truhlářské ulici v Praze, a to až do roku 1916, kdy byl pro své mezinárodnmí styky a členství v MOV dán jako nespolehlivý do výslužby. Mezi studenty, jak dokazují dochované vzpomínky, byl oblíben pro svůj trochu suchý humor i pro své pochopení pro studentskou recesi.

Po úspěchu olympiády 1896 v Athénách usiloval o založení Českého olympijského výboru. Seznámil se přitom s řadou sportovních nadšenců, hlavně s Václavem Rudlem a Josefem Rösslerem-Ořovským. V květnu 1897 však místo ČOV vznikla Česká amatérská atletická unie, která vystupovala jako české všesportovní ústředí. Guth se stal jejím prvním předsedou, následující rok ho vystřídal Rössler-Ořovský. Společným úsilím pak 18. května 1899 založili Český olympijský výbor, který s výjimkou období 1. a 2. světové války nepřetržitě působí dodnes. Guth byl až do roku 1929 jeho prvním předsedou, úspěšně obhajoval jeho samostatnost proti tlaku předlitavských úřadů, ve své funkci byl uznávaným arbitrem v častých sporech českých sportovních organizací. Milovník cestování a turistiky se od založení Klubu českých turistů v roce 1888 zapojil do jeho činnosti, stal se odpovědným redaktorem časopisu Turista, v letech 1915–26 byl jeho předsedou.

Po vzniku Československé republiky se vrátil na gymnázium v Truhlářské ulici, ale už roku 1919 byl povolán – coby autor knih o společenském chování, které vyučoval i na Univerzitě Karlově a Českém vysokém učení technickém – na Pražský hrad do Kanceláře prezidenta republiky jako ceremoniář. Vytvořil republikánský protokol, byl ideovým tvůrcem nejvyššího československého státního vyznamenání Řádu Bílého lva (v anonymní soutěži navrhl i jeho podobu) a posléze vedl i jeho agendu. V roce 1920 si ke jménu připojil umělecký pseudonym Stanislav Jarkovský. V roce 1925 byl dán znovu do výslužby, tentokrát pro neshody s rodinou prezidenta T. G. Masaryka kvůli Guthově snaze oddělit působení členů rodiny od výkonu funkce prezidenta.

Guth-Jarkovský byl plodným autorem společenských románů a povídek z měšťanského a učitelského prostředí, knih o společenském chování (nejznámější je Společenský katechismus z roku 1914) a cestopisů, v nichž využíval poznatků ze svých častých turistických a olympijských cest do zahraničí. Byl také pilným překladatelem z francouzštiny a němčiny, jako první přeložil do češtiny práce Karla Maye, Guye de Maupassanta, Julese Verna, Emila Zoly a řady dalších.

Pro dějiny českého a mezinárodního olympismu jsou důležité jeho Paměti olympijské (1894–1918) z roku 1929 a Poslední paměti olympijské (1918–36), které vyšly v časopise Star v ročnících 1936–38. Je rovněž autorem prací Hry olympické za starověku a za dob nejnovějších (1896) a Vývoj českého olympismu. Pierre de Coubertin (1938). Dodnes rozkošná je pro svůj jazyk a pojetí kniha Turistika (1917).

Zpět