SAKALA Jaroslav

Lyžování, 14. 7. 1969 Krnov, okr. Bruntál

Závodník z Frenštátu pod Radhoštěm patřil v 90. letech k nejlepším českým skokanům na lyžích. Na mistrovství světa 1993 ve Falunu byl druhý ve skocích na velkém můstku jak v soutěži jednotlivců, tak družstev, na středním můstku obsadil třetí místo, následující rok 1994 se dokonce stal ve slovinské Planici mistrem světa v letech na lyžích.

Do bojů na olympijských můstcích zasáhl poprvé na XVI. zimních olympijských hrách 1992 v Albertville v omlazeném reprezentačním výběru trenéra Jána Tánczoše. V průběhu sezóny prokazoval dobrou formu a v závodech na středním můstku ji dokázal zúročit 15. místem. Českoslovenští skokané sice nezářili, ale předvedli vyrovnané výkony, jež vzbuzovaly naději pro soutěž družstev na velkém můstku. Průběh závodu byl však provázen neustálými dohady rozhodčích a několikerým snižováním nájezdu. Nakonec soutěž odstartovali skokani, kteří měli skákat až jako třetí, v týmu Československa to byl právě Sakala. Jeho výkon 113 m se sice později škrtal, ale na začátku závodu přispěl ke klidu jak J. Parmy, tak i T. Godera a F. Ježe, kteří museli své skoky opakovat. Po prvním kole bylo Československo na vynikajícím třetím místě s minimální ztrátou na Rakousko a Finsko. Ve druhém kole si Sakala s ne příliš podařeným skokem vybral "oddechový čas", výborně však skočili jak Goder, tak Jež, v závěrečné sérii Parma dokonce československou čtveřici na chvíli posadil na stříbrný stupínek. Šestnáctiletý Toni Nieminen však závěrečným skokem dlouhým 122 m smazal nejen nepatrný náskok Československa, ale i obrovské bodové vedení Rakouska a vynesl družstvo Finska ke zlaté medaili. Českoslovenští skokané měli na třetím místě před čtvrtými Japonci náskok téměř padesáti bodů. V posledním závodě, ve skocích jednotlivců na velkém můstku se Sakalovi vůbec nedařilo a propadl se až na 41. místo.

Na XVII. zimní olympijské hry 1994 v Lillehammeru odjížděl po dvou vynikajících sezónách jako jeden z favoritů. Ovšem při závodech ho provázela smůla. Ve větrné lotérii při skocích na velkém můstku mu v prvním kole foukl vítr do zad a jeho 117 m stačilo jen na průběžné deváté místo. Výkon 115,5 m ve druhém kole ho vynesl na konečnou sedmou příčku. Stejné místo obsadil spolu s Ladislavem Dluhošem, Zbyňkem Krompolcem a Parmou i v závodě družstev. Na středním můstku Sakala pokazil první skok a i když si ve druhém kole značně polepšil a postoupil o rekordních sedmnáct míst, na lepší než celkové 13. pořadí nedosáhl.

Na následující XVIII. zimní olympijské hry 1998 v Naganu se připravoval samostatně s polským reprezentačním týmem. Jenže na olympijských můstcích vůbec nepřesvědčil a mezi českými skokany se mu dařilo nejméně. Ve skocích na středním můstku skončil na 26. místě, na velkém můstku se mu nepodařilo postoupit do finálové třicetičlenné skupiny a v závodě družstev zopakoval spolu s Jakubem Sucháčkem, Ježem a Michalem Doležalem pouze sedmé místo z Lillehammeru.

Zpět