SVOBODOVÁ Gabriela

Lyžováni, 27. 2. 1953 Kremnica, okr. Žiar nad Hronom

V rodné Kremnici se věnovala atletice a pod vedením trenéra Rudolfa Čillíka také běhu na lyžích, kterému nakonec dala přednost. Postupně závodila za Teslu Liptovský Hrádok, ČH Štrbské Pleso a posléze ji jako reprezentantku přivedl trenér Zdeněk Ciller do RH Jablonec nad Nisou. Za možnost dlouhodobé sportovní kariéry vděčí dle svých vlastních slov i chápavému postoji svého prvního manžela Jaroslava Svobody.

Do reprezentačního týmu Československa ji před mistrovstvím světa 1974 ve Falunu povolal Bohuslav Rázl a ona se mu odvděčila velmi dobrými výkony v individuálních závodech na 5 km a 10 km, ale především ve štafetě 4 x 5 km, v níž se spolu s Alenou Bartošovou, Miroslavou Jaškovskou a Blankou Paulů umístila na bronzové příčce. Svého největšího úspěchu se však měla dočkat až o deset let později.

Dvojnásobná mistryně Československa z let 1979 a 1982 v bězích na 20 km a 5 km se třikrát zúčastnila olympijských her. V Innsbrucku 1976 ještě jako Sekajová obsadila 13. místo v běhu na 5 km, 19. na 10 km a ve štafetě byla s Annou Pasiárovou, Bartošovou a Paulů šestá.

Na dalších zimních olympijských hrách v Lake Placid 1980 se v individuálních závodech umístila na konci druhé desítky, štafeta D. Palečková, Svobodová, Paulů a K. Pecková-Jeriová porazila družstva Finska a Švédska a skončila čtvrtá. "Gaba Svobodová podala svůj životní výkon a vytvořila předpoklady pro lepší než šesté místo", zhodnotil její podíl na úspěchu trenér Ciller.

Svou sportovní kariéru pak více než důstojně zakončila na XIV. zimních olympijských hrách 1984 v Sarajevu. Výsledky československých reprezentantek ze závodů na 5 km a 10 km – Svobodová byla na 15. a 14. místě – naznačovaly naděje pro závod štafet. Československo ji běželo ve stejné sestavě jako na olympiádě v Lake Placid, ovšem daleko úspěšněji. Svobodová na třetím úseku ji od výborně běžící Paulů přebírala na neuvěřitelném druhém místě. V souboji s Marjo Matikainenovou z Finska a Naděždou Burlakovovou z SSSR sice na třetím kilometru prožívala krizi, ale dokázala ji překonat a do posledního úseku předávala sice na čtvrté příčce, ale v těsném závěsu za soupeřkami. Pecková-Jeriová pak vybojovala skvělý duel s legendami světového ženského lyžování Smetaninovou a Hämäläinenovou, obě porazila a štafetu dovezla do cíle na druhém místě. Stříbrná medaile přinesla Svobodové – podle vlastního vyjádření – "pocit sebevědomí, uspokojení z toho, že léta dřiny nebyla marná, pocit dobře vykonané práce a také štěstí. Samozřejmě všechno na chvíli, ale přála bych to každému sportovci, protože to stojí za to!"

Se závodnickou kariérou se rozloučila na mistrovství světa 1985 v Seefeldu, na němž v závodě štafet finišovala na pátém místě. Poté se začala věnovat trenérské práci ve Středisku vrcholového sportu mládeže v Jablonci nad Nisou, později na tamním sportovním gymnáziu, kde působí dodnes. Trénuje především biatlon a má pocit, "že se jí docela daří".

Zpět