ŠIMEK Miroslav

Vodní slalom, 27. 1. 1959 Turnov, okr. Semily

V Dukle Brandýs nad Labem, kde jezdil na kanoi vodní slalom pod dohledem trenéra Vlastimila Ouředníka, ho v polovině 80. let "náhoda" svedla do jedné lodi s Jiřím Rohanem. Zůstali si věrní, i když Rohan se po základní vojenské službě vrátil do Prahy na trojský kanál. Dlouho se dvojice Šimek na háčku a Rohan na kotrči na mezinárodních soutěžích neprosazovala, až na mistrovství světa 1991 vybojovala stříbrnou medaili.

Na Hrách XXV. olympiády 1992 v Barceloně se po dvaceti letech jel na řece Segre v Pyrenejích znovu vodní slalom. První kolo se československým kanoistům vůbec nepovedlo, a tak druhé rozjeli s takovým odhodláním a energií, že v osmé brance se Šimek sice lehounce, "jako když kocourek sáhne na sklo", dotkl tyče. Přestože nadále jeli nejen velice rychle, ale i bezchybně, oněch pět trestných sekund je odsunulo až na druhé místo za dvojici USA Strausbaugh – Jacobi. Šimek si po závodě natolik kladl za vinu, že kvůli jeho chybě nezvítězili, že se raději schoval.

Své umění však prokázal s Rohanem už následující rok 1993, kdy se stali mistry světa a ke stejnému umístění pomohli i hlídce v kanoi dvojic. Titul mistra světa v 3 x C2 obhájili i v roce 1995.

Na Hrách olympiády 1996 v Atlantě se konaly závody ve vodním slalomu na řece Ocoee a čeští kanoisté z ní "rýžovaly" obrovské úspěchy. K jednomu z nich – stříbrné medaili – přispěli i Šimek – Rohan v závodě kanoí dvojic. První kolo se jim stejně jako před čtyřmi roky vůbec nepodařilo a po sérii chyb skončili předposlední. Ve druhém však potvrdili svou pověst "mistrů druhé jízdy". Jako poslední jeli bezchybně, přesto v cíli na vítězné Francouze Franka Adissona a Wilfrida Forguese ztratili 1,34 sekundy. Druhé místo pak obsadili i na mistrovství světa 1997, kterým se rozloučili s aktivní závodnickou činností.

Zpět