SYROVÁTKA Vladimír

Kanoistika, 19. 6. 1908 Zdolbunov, Ukrajina

Jeden ze zakladatelů české kanoistické školy absolvoval průmyslovou školu. Závodit na kanoi dvojic začal v roce 1929 v oddíle vodních skautů na Střeleckém ostrově, od počátku s Janem Brzákem-Felixem. Tady dostal podle místa svého narození také přezdívku Rus.

Hned při prvním startu na mistrovství Československa zvítězili a mistry potom zůstali plných šest let, později v dresu Vysokoškolského sportu. Spolu s Brzákem se v roce 1933 zúčastnil prvního mistrovství Evropy, které se uskutečnilo v Praze. V závodě na 1000m byli druzí za dalším československým párem Alois Cígner – Karel Šanda. Následující rok 1934 se mistrovství Evropy konalo v Kodani. V kanoi dvojic posádka Syrovátka – Brzák vyhrála jak závod na 1000 m, tak i na 10 000 m. Dvojnásobný titul mistra Evropy potvrdili na Hrách XI. olympiády 1936 v Berlíně, do jejichž programu byla kanoistika zařazena poprvé. Ve strhujícím závodě na 1000 m porazili kanoisty Rakouska, Kanady a Německa a získali zlatou olympijskou medaili.

Po Hrách olympiády přestal Syrovátka aktivně závodit, se svým partnerem však zůstali dobrými přáteli až do smrti. V roce 1937 trénoval v Hamburku německé kanoisty, následující rok 1938 vedl reprezentační družstvo Československa na prvním mistrovství světa ve švédském Vaxholmu. Roku 1939 předával ve Stockholmu své zkušenosti Švédům. Jako letecký konstruktér-kreslič se už v roce 1932 zabýval stavbou závodních kánoí – roku 1935 o tom publikoval knihu Kanoe a kajak.

Později vyráběl i lyže pro slalom a sjezd, které byly po něm nazývány "rusovky". Nejprve měl dílnu v Praze na Císařské louce, po roce 1948 se stal vedoucím výroby lyží v národním podniku Start v Praze-Braníku. Právě on začal ještě dříve než v zahraničí vyrábět lepené lyže s umělou skluznicí. Radou i skutkem pomáhal při výrobě lyží i v podniku Sport v Novém Městě na Moravě. Inicioval zřízení speciální dřevařské průmyslové školy, vypracoval její osnovy a napsal i učebnice. Byl též výborným malířem, ale své malby a kresby dával jen svým nejbližším přátelům. Po odchodu do důchodu začal podle vlastních plánů stavět plachetnici, které pak na Orlické přehradě věnoval všechen volný čas.

Zpět