KUDRNA Bohumil

Kanoistika, 15. 3. 1920 Brandlín, okr. Jindřichův Hradec

Se sportem začal už jako školák ve čtrnácti letech a vybral si lyžování. Když se učil lakýrníkem, zlákala ho v Dělnické tělocvičné jednotě atletika, hlavně víceboje. Ještě za 2. světové války však usedl na kanoi a ta se mu stala osudem. Na prvním poválečném mistrovství Československa zvítězil v kanoi jednotlivců jak na 1000 m, tak na 10 000 m. Jeho rozlet však zastavilo vážné onemocnění ledvin, ba lékaři mu nedávali příliš naděje na uzdravení. Kudrna však osvědčil tuhý kořínek a brzy po návratu z nemocnice se objevil znovu na vodě. V říjnu 1947 se stal novým partnerem proslulého kanoisty a olympijského vítěze z roku 1936 Jana Brzáka-Felixe. S ním na háčku pak dobýval jeden úspěch za druhým. V období 1948–51 pravidelně vyhrávali mistrovství Československa na obou kanoistických tratích 1000 m a 10 000 m, v C2 1000 m zvítězili ještě v roce 1952.

Jejich hlavním cílem v roce 1948 však byly Hry XIV. olympiády v Londýně. Připravovali se nejen jako obvykle po každodenním zaměstnání, ale krátce před odjezdem na Hry olympiády měli týdenní soustředění v Poděbradech. Na ně sice dostali potravinové lístky pro těžce pracující, ale nebýt místních kanoistických nadšenců, jako byli lékárník, který jim dodával hroznový cukr, či pekař Hrdý, který jim přilepšoval rohlíky a chlebem, těžko by s příděly vyšli. Olympijské soutěže v kanoi byly v Londýně zcela ve znamení československých vodáků, kteří vyhráli všechny závody, jen v kanoi dvojic na 10 000 m byli druzí. Do kolekce zlatých medailí přispěli i Brzák s Kudrnou v závodě C2 1000 m, i když jejich souboj s dvojicí USA Stephen Lysak – Stephen Macknowski byl až do cíle vyrovnaný. Pověst nejlepší kanoistické dvojice pak potvrdili na mistrovství světa 1950 v Kodani, kde vyhráli oba závody C2 na 1000 m i 10 000 m a stali se dvojnásobnými mistry světa. Ovšem už v roce 1949 startovali v Ženevě na prvním mistrovství světa ve vodním slalomu a dokázali, že jsou mistry pádla i na divoké vodě. V kanoi dvojic vybojovali bronzovou medaili, v hlídkách kanoe dvojic se ještě o jeden stupínek posunuli a získali medaili stříbrnou.

Na Hrách XV. olympiády 1952 v Helsinkách obhajovali Brzák a Kudrna své olympijské vítězství v závodě C2 1000 m. Podlehli však dánské dvojici Bent Rasch – Finn Haunstoft. Vedle stříbrné medaile si však odváželi i vědomí dobrého skutku. Ve finále bylo totiž celé závodní pole zasaženo dlouhou vlnou od projíždějící velké lodi, která všechny lodi rozhoupala. Československý pár se udržel ve své dráze, ale ostatní posádky, včetně Dánů, si dráhy vzájemně křižovaly. Brzák s Kudrnou mohli proti jejich postupu podat protest, ale sportovně uznali, že dánští kanoisté byli lepší a vítězství si zaslouží. S mezinárodními soutěžemi se rozloučili na mistrovství světa 1954 ve francouzském Mâconu šestým místem na své nejoblíbenější trati C2 1000 m.

Po skončení závodnické činnosti v roce 1957 se Kudrna věnoval trenérské práci u mládeže ve Spartě. Později působil rovněž v SSSR a v Rumunsku a kladl tam základy jejich budoucích kanoistických úspěchů. V roce 1968 byl ústředním trenérem a vedoucím přípravy na Hry XIX. olympiády v Mexiku. Poté se vrátil opět do Sparty ke "své" mládeži.

Zpět