KONEČNÝ Vlastibor

Cyklistika, 2. 1. 1957 Frýdek-Místek

Závodník Dukly Brno, kde trénoval pod vedením Františka Jursy, doplnil koncem 70. let trojici M. Klasa, A. Kostadinov a J. Škoda, již reprezentační trenér Pavel Doležel dlouhodobě připravoval pro silniční časovku družstev. Chvíle československého kvarteta přišla na Hrách XXII. olympiády 1980 v Moskvě. Silniční závod družstev měl vysoké favority jednak v mistrech světa z NDR, jednak v domácím týmu SSSR. První polovina trati na Minském šosé byla poznamenána silným a nepříjemným protivětrem. Českoslovenští cyklisté jeli takticky velmi dobře. Nevydali se předčasně ze sil (jako například Bulhaři či Poláci), střídali se se strojovou pravidelností a naštěstí je nepostihl žádný defekt. Navíc kupředu je hnalo temperamentní povzbuzování trenéra Doležela. Provázelo je po celou trať a přispělo k mohutnému finiši. V cíli bylo družstvo Československa jen o sedm desetin sekundy pomalejší než cyklisté z NDR, na něž v závěru dolehla krize. Zvítězil domácí tým SSSR, Československo vybojovalo bronzovou medaili, dosud jedinou v silniční cyklistice.

Po závodě se Konečný vyznal ze svých obav z možného defektu i z velké radosti: "Vždycky nás provázela smůla, už jsem pomalu nevěřil, že se jí jednou zbavíme. Ale, je to stejně krásný pocit, jít si pro bronzovou medaili, že?" V silničním závodě jednotlivců o několik dní později marně stíhal peleton trojici cyklistů v čele s pozdějším olympijským vítězem Sergejem Suchoručenkovem, která unikla krátce po startu. Konečný nezklamal a v cíli obsadil 17. místo jako druhý nejlepší z československých cyklistů.

Zpět