KOZÁK Václav

Veslování, 14. 4. 1937 Vrbno nad Lesy, okr. Louny

Jako kluka ho nadchla cyklistika, především díky Janu Veselému a Závodu míru. Na učňovské škole v Agrostroji Roudnice však propadl veslování. "Na loděnici jsem trávil veškerý volný čas, celé soboty a neděle," vzpomínal po letech. Nebylo divu, že si ho oblíbil slavný roudnický veslař a uznávaný trenér František Vrba, který ho posadil na skif. Na něm vyhrál 1955 juniorské mistrovství Československa. Následující rok přestoupil do Dukly Terezín, v níž prožil své největší úspěchy. V roce 1957 se stal poprvé mistrem Československa na skifu a tento titul dobyl do roku 1968 na různých lodích (skif, dvojskif, čtyřka s kormidelníkem, osma) ještě čtrnáctkrát.

Roku 1958 startoval poprvé na mistrovství Evropy, v Poznani dojel na skifu na čtvrtém místě. Ovšem v další sezóně přesedl na dvojskif a nově utvořená posádka Kozák – Pavel Schmidt rychle dokazovala, jak prozíraví byli trenéři, kteří s tímto nápadem přišli. Od Her olympiády v Melbourne suverénně kralovala této disciplíně dvojice Alexandr Berkutov – Jurij Ťukalov z SSSR, která na mezinárodních regatách nenacházela soupeře. Dokud nezačal jezdit dvojskif Kozák – Schmidt. Už na mistrovství Evropy 1959 v Mâconu spolu svedli rovnocenný souboj, v němž českoslovenští veslaři nakonec podlehli a získali stříbrnou medaili. Na Hrách XVII. olympiády 1960 v Římě však bylo všechno jinak. Šestiproudá dráha na jezeře Lago Albano byla poprvé v historii velkých klání perfektně vybojkována po celé dvoukilometrové trase. Kozák se Schmidtem zajeli velkou jízdu. Hned po startu vyprovokovali soupeře k ostrému tempu, na druhé pětistovce šli do vedení a svůj náskok neustále zvyšovali. V cíli rozhodčí naměřili, že obhájci olympijského prvenství Berkutov – Ťukalov na ně ztratili celé tři sekundy. Výsledkem jejich vynikajícího výkonu byla druhá zlatá olympijská medaile, kterou získalo československé veslování.

V úloze favorita nastupovali do závodu mistrovství Evropy 1961, které se navíc konalo v Praze. Sovětský dvojskif jim ale porážku z Říma oplatil, ba Kozák a Schmidt dojeli až na třetím místě. Na prvním mistrovství světa v Luzernu v roce 1962 skončili ještě o příčku níže, navíc jim na domácí vodě vyrostla zdatná konkurence v dvojici V. Andrs – P. Hofmann. A tak se Kozák vrátil do skifu a ke svým dřívějším soubojům se sovětským mistrem Evropy a olympijským vítězem Vjačeslavem Ivanovem. Jeho návrat byl navýsost úspěšný – přišel na mistrovství Evropy 1963 v Kodani a zvítězil. Následující rok však přišlo opět zklamání. Na Hrách XVIII. olympiády 1964 v Tokiu se mu na skifu nepodařilo postoupit z opravných jízd. Na mistrovství Evropy 1965 v Duisburgu proto přesedl do nepárové lodě, do čtyřky s kormidelníkem, a v posádce Jan Štefan, Otakar Mareček, Jaroslav Starosta, Kozák a Arnošt Poisl vybojoval bronzovou medaili. Následující mistrovství světa 1966 na jezeru Bled, na němž vedl osmu Československa, potvrdilo Kozákovu tradici, že úspěch střídá zklamání, kterým bylo až sedmé místo v úspěšné disciplíně československého veslování. S aktivní závodnickou kariérou se rozloučil na Hrách XIX. olympiády 1968 v Mexiku, kde jeho skif byl klasifikován na devátém pořadí. Od roku 1969 byl dlouhá léta trenérem v Dukle Praha. V roce 1984, kdy se slavilo sto let českého veslování, byl v anketě všech československých veslařských oddílů vyhlášen "Veslařem století" před S. Luskem a bratry O. a P. Svojanovskými.

Zpět