Slzy dojetí vystřídal na pódiu zářivý úsměv. Kluci mě naučili, jak se drát nahoru, říká Krčmář

Pchjongčchang 2018
Pchjongčchang 2018
2 Minuty čtení
2 Minuty čtení

Oslavy byly bujaré – tedy zatím jen doma v Česku. „Viděl jsem fotky a videa z domova. Myslím, že si to všichni užili,“ směje se stříbrný olympijský medailista Michal Krčmář konečně už se svou medailí na krku. „Co mám zprávy, tak i ve zdraví přežili. Je strašně hezké, když vidím, kolika lidem jsem udělal radost. Nejen já, ale i spousta lidí kolem.“

Teď uložíte medaili do krabice?

Chvilku se mnou bude jezdit po republice. Kam pojedu, tam asi budou chtít, abych ji přivezl. A až to opadne, tak uvidím. Zatím doma žádnou vitrínu nemám.

Máte za sebou dva závody, jak se cítíte na ty další?

Dnes jsem nebyl trénovat, jen jsem si dal trochu fitko. Úplně na rovinu, dlouho jsem nebyl tak unavený jako po včerejší stíhačce, fakt to na mě nějak sedlo. Možná jsem ve sprintu a ve stíhačce vydal víc sil, než jsem sám čekal.

Ale věříte si ne?

Neoznačil bych to slovem věřil, spíš se těším. Uvidíme, co vytrvalostní závod přinese.

Před tím stříbrným prý přišel nějaký zlom. Jaký?

Něco jsem si řekl, ale nemůžu říct, jak jsem se pojmenoval. (smích) Prostě jsem si vynadal. Trenéři se tomu smáli, ale souhlasili. Měl jsem taky velkou dávku štěstí. V ležce mi spadl kalibr, vestoje jsem měl super podmínky, kdy vůbec nefoukalo. Navíc jsem byl v takovém tranzu, ve kterém jsem závodil sezony předtím. Nevnímal jsem absolutně nic, pouze to, co člověk má. Nechal jsem tam všechno, pro mě je to druhé místo jako vítězství.

Ale byly to jen čtyři vteřiny od zlata. To může trochu mrzet, ne?

Vím to, ale převládají ve mně nové pocity – je to má první medaile a je mi jedno, jakou má barvu. Mám radost, že ji mám. Ani nevím, jestli jsem teď šťastnější za sebe, nebo za náš tým. Vidím za tou medailí práci tolika lidí a to mě hřeje úplně nejvíc. Nechci říkat, že je to můj výsledek, protože je to náš výsledek, fakt týmový.

Vše do sebe zapadlo, že?

Je tam spousta součástek, které do sebe zapadly – rodina, trenéři, realizační tým. A taky kluci z týmu, kteří jsou pro mě strašně důležití, protože to oni mě vytáhli nahoru. Jim vděčím za to, že jsem tady, protože u nich jsem viděl, jak se má člověk drát nahoru.

líbil se ti článek?