Opustil nás Zdeněk Humhal

Tiskové zprávy
Tiskové zprávy
5 Minut čtení
5 Minut čtení

V úterý 24. listopadu 2015 před ránem nás opustila další z hráčských legend „zlaté éry“ 50. a 60. let minulého století, Zasloužilý mistr sportu a osobnost Síně slávy českého volejbalu. Ve věku nedožitých 82 let po dlouhém beznadějném, ale statečném souboji s Parkinsonovou chorobou zemřel Ing. Zdeněk Humhal (*30. 12. 1933).

Podle sdělení rodiny odešel ve spánku, bez bolesti a v míru na duši. Poslední rozloučení se koná v úterý 1. prosince 2015 od 14,40 hod. v Malé obřadní síni strašnického krematoria, smuteční oznámení přikládáme jako přílohu.

Rodák z Prahy, absolvent michelského gymnázia v Ohradní ulici a strojní fakulty ČVUT, volejbalový odchovanec SSK Život, resp. již Sokola Michle, do kterého byl tento slavný volejbalový klub (Mistr ČSR 1947) začleněn. První volejbalový vzor našel Zdeněk ve svém o 8 let starším bratru Mílovi (později hráči ATK Praha, spoluhráči ve Slavii VŠ Praha a významném svazovém funkcionáři, který zemřel letos 31. 6. ve věku 90 let) a v dalších osobnostech Života, se kterými se později setkal v reprezentaci (bratři Brožové, Kučera, Paldus). První mistrovský titul získal v roce 1952 s dorostenci Gymnázia Michle na Přeboru republiky ve Vlašimi a již se těšil do ligového týmu mužů, kde měl zajištěné herní uplatnění a perspektivu. Současně s jeho nástupem na vysokou školu v roce 1952 však došlo k další reorganizaci tělovýchovy a všechno bylo jinak. Došlo k ustavení resortních DSO s povinností pražských vysokoškoláků startovat za DSO Slavia VŠ Praha. Měl však štěstí, ve Slávii se v krátké době sešla parta mimořádně kvalitních hráčů, kteří si již v roce 1954 vybojovali postup do nejvyšší soutěže a v letech 1956-1964 patřili se ziskem pěti titulů, čtyř druhých a jednoho třetího místa v I. lize k absolutní špičce a stali se největší zásobárnou státní reprezentace.

S medailemi stříbrný tým volejbalistů ČSSR na olympiádě v Tokiu 1964. Nahoře zleva Musil, Čuda, Šorm, Perušič, Toman, Golian a Paulus, dole zleva Kop, Schenk, trenér J. Brož, Humhal a Šmídl. Chybí dvanáctý hráč Labuda, hospitalizovaný s podezřením na žloutenku.

V roce 1953 byl Zdeněk povolán poprvé do reprezentace mužů ČSR v přípravě na Festival mládeže, resp. festivalový turnaj v Bukurešti, ale do konečné nominace se ještě „nevešel“. Do stabilního kádru vstoupil v roce 1955 a to ziskem svého prvního titulu Mistra Evropy, ke kterému přidal v roce 1958 druhý. Životním traumatem se pro něj stala absence na MS 1956, kam byl původně nominován (nominace již prošla tiskem), ale nakonec místo něj odletěl do Paříže Josef Brož – víceméně za zásluhy, bez herních ambicí. Následovaly dvě stříbrné medaile z MS 1960 v Rio de Janeiro a MS 1962 v Moskvě a s reprezentací se rozloučil na OH 1964 v Tokiu se ziskem nejcennější stříbrné medaile své sbírky.

Od roku 1954 byl také akademickým reprezentantem ČSR se startem na třech Světových hrách resp. univerziádách: 1954 v Budapešti (stříbro), 1957 v Paříži (5. místo) a 1959 v Torinu se ziskem titulu akademického mistra světa. Stal se také našim prvním hráčem v italské nejvyšší soutěži. Do Itálie však neodjel na základě hráčského angažmá, ale služebně, jako pracovník PZO Škodaexport. V sezoně 1967/68 hrál za celek Salvarini Parma v sérii A1 s titulem vicemistra Itálie, v letech 1968-71 byl hrajícím trenérem celku Petrarca Padova, které „vytáhl“ z třetí soutěže až do A1. V letech 1975-76 byl trenérem dorostenek Slavie Praha a v roce 1978 juniorek ČSSR. V letech 1984-86 působil v Mezinárodní komisi ČSVS a při MS žen v Praze 1968 byl asistentem (průvodcem a tlumočníkem) prezidenta FIVB R. Acosty.

Po 50 letech se žijící držitelé medailí z Tokia sešli na pozvání ČVS v pražském hotelu Qustenberk a z tohoto setkání v říjnu 2014 je poslední snímek. Nalevo manželé Eva a Josef Musilovi, napravo Svatava a Zdeněk Humhalovi.

Zájemcům o více informací nabízíme Zdeňkův podrobný volejbalový profil a přidáváme několik historických fotografií. První v záhlaví je z dob jeho působení v Itálii, druhá z poslední účasti na setkání legend v Dolním Poříčí u Strakonic v roce 2013.

 

Komentáře k přiloženým snímkům:

S medailemi stříbrný tým volejbalistů ČSSR na olympiádě v Tokiu 1964. Nahoře zleva Musil, Čuda, Šorm, Perušič, Toman, Golian a Paulus, dole zleva Kop, Schenk, trenér J. Brož, Humhal a Šmídl. Chybí dvanáctý hráč Labuda, hospitalizovaný s podezřením na žloutenku.

Po 50 letech se žijící držitelé medailí z Tokia sešli na pozvání ČVS v pražském hotelu Qustenberk a z tohoto setkání v říjnu 2014 je poslední snímek. Nalevo manželé Eva a Josef Musilovi, napravo Svatava a Zdeněk Humhalovi.

Text a foto: cvf.cz

líbil se ti článek?