Z dětské olympiády až na Hrad. Cyklista Janošek se stal evropským juniorem roku

Jako kluk se Jiří Janošek díky staršímu bratrovi zakoukal do cyklistiky. „Pocházím z vesnice a zalíbilo se mi, že brácha pořád někde jezdil. V duchu jsem si říkal, že je to nefér a že to zkusím taky,“ říká Jiří Janošek. Od té doby už má za sebou spoustu cest a medailové úspěchy třeba v Koreji nebo v Kazachstánu. A minulý týden převzal ve Španělském sále Pražského hradu ocenění z rukou předsedy Mezinárodního olympijského výboru Thomase Bacha. Zástupci Evropských olympijských výborů jej totiž při zasedání v Praze zvolili vítězem trofeje Piotra Nurowského pro nejlepšího evropského juniora roku 2015.

„Bylo to pro mě velké překvapení, nečekal jsem to. Na Hradě to byla moje premiéra a byla to velice příjemná akce. Vyhlášení, kde jsem byl, vždycky musela odsýpat, ale tady to bylo zajímavější tím, že jsme společně povečeřeli a pak byl další program. Velice se mi to líbilo,“ řekl osmnáctiletý závodník. A že může díky svým úspěchům srovnávat. „Akcí oproti loňsku přibylo, tak jsem kupoval nový oblek. Je podzim a dá se říct, že ho vytahuju co dva týdny.“

Janošek začínal se silniční cyklistikou, jenže na Olympiádě dětí a mládeže 2011 poprvé sedl na vypůjčené dráhové kolo a posbíral tři zlaté medaile. Pak už vedla jeho cesta do brněnské Dukly a úspěchů začalo přibývat. „Začalo se mi na dráze dařit, tak jsem u toho zůstal. Brácha jezdí cyklokros a spíš se věnuje manželce a povinnostem. Já zatím zůstanu u kola,“ říká Janošek se smíchem.

Letos v Astaně obhájil titul juniorského mistra světa na kilometru a k tomu přidal dvě stříbra v olympijských disciplínách keirin a sprint, kterým se chce věnovat. Pomýšlí na olympiádu v Tokiu 2020. „Slyšel jsem, že tam chtějí zase vrátit do programu kilometr, ale je to až za dlouho, uvidíme, jak to bude,“ dodává Janošek, student stavebního provozu.

Z juniorské kategorie už „vyrostl“, teď ho čekají jako závodníka do 23 let souboje s muži. „Chlapi a závodníci do 23 let mají společné závody, jen na mistrovství Evropy se kategorie dělí. Takže mě čeká samá dřina, jen tréninky, do toho mám školu, denní studium. Uvidíme, jak to zvládnu, budu muset zabojovat, pořádně se hecnout.“

Píle a motivace mu však nechybí. A ocenění od Evropských olympijských výborů mu může pomoct ve splnění olympijského snu – vedle trofeje k němu totiž náleží také stipendium ve výši 12 tisíc eur. „Ještě pořádně nevím, jaké jsou možnosti využití. Hlavně si musím sednout s trenérem, máme dlouhodobé plány. Je možnost, že odjedu třeba na měsíc do zahraničí na dráhu, musíme to probrat,“ říká Janošek, který se připravuje nejvíc na velodromu v Brně. „Můžeme za něj být rádi, v létě jsme tam denně. A když můžeme, jezdíme do Vídně. Je to obrovský rozdíl závodit na dlouhé dráze, bez ní je to pro nás ohromný hendikep.“